Euro 2016: Co předcházelo letošnímu finále? Co byste mohli vědět o finalových zápasech

Paříž - Evropský šampionát se chystá na své 15. finále a tak nebude od věci si připomenout, co se dělo v těch předchozích, na kterých měla podíl i naše vlast.

Přidejte svůj názor 1 komentář

Co předcházelo 15. finále fotbalového ME?

Zatímco Francie už bude usilovat o svůj třetí triumf, Portugalci sice nejsou ve finále nováčky, ale na své vysněné zlato stále čekají. A budou moci odvést Francouzům jeden letitý dluh z roku 1984, kdy je domácí porazili v dramatickém souboji v nastavení gólem dvě minuty před jeho skončením.

Ale jak si vedla tato dvě mužstva v historii, které další týmy měly tu čest si zahrát o Evropský pohár a co zajímavého se dělo v předchozích finálových duelech? Pojďme na malou procházku.

I. Pohár Evropských národů – Francie (1960)
Do finále se dostal Sovětský svaz, jemuž značně usnadnil ve čtvrtfinále pozici španělský diktátor Franco, který zakázal svým fotbalistům nastoupit proti sborné komandě SSSR. Finálový turnaj hostila Francie, která v tomto případě vyšla totálně naprázdno, protože prohrála zápas o 3. místo s Československem. Sověti prohráli první poločas, ale dokázali krátce po přestávce vyrovnat a hned první zápas dospěl do prodloužení, v němž se Sovětům podařilo dokonat obrat v utkání.
Zajímavost: Vůbec první finalový zápas budoucího ME (první dva ročníky ještě nesly titul Pohár evropských národů) se konal rovněž 10. července, tedy přesně před 56 lety.

SSSR – Jugoslávie    2 : 1  (1:0, 0:1)
Branky: 49. Metreveli, 113. Ponědělnik – 43. Galić
Rozhodčí: Arthur Edward Ellis (Anglie)
Hráno: 10. července 1960; 17 966 diváků


II. Pohár Evropských národů – Španělsko (1964)

Den odplaty, psaly španělské deníky, protože po čtyřech letech se mohli fotbalisté Pyrenejského poloostrova utkat se Sovětským svazem a také ho dokázali porazit. Zápas byl velkým představením Lva Jašina, čerstvého držitele Zlatého míče, který držel svůj tým nad vodou až do samotného závěru. Španělé měli velkou výhodu v tom, že své zápasy hráli na stadionu Santiaga Bernabéu, kde měli až fanatickou podporu domácího publika.
Zajímavost: Lev Jašin se zejména díky svému výkonu ve finále dostal podruhé za sebou do ideální jedenáctky šampionátu. Stejně se vedlo i jeho spoluhráči Valentinu Ivanovovi.

Španělsko – SSSR    2 : 1  (1:1)
Branky: 6. Pereda, 84. Marcelino – 8. Gusajnov
Rozhodčí: Arthur Holland (Anglie)
Hráno: 21. června 1964; 79 115 diváků


I. Mistrovství Evropy – Itálie (1968)

Ačkoliv se hrálo ME už potřetí, premiérově neslo skutečný titul European Championship. Italové postoupili do finále díky minci, protože jejich semifinále se SSSR skončilo bez branek. Ve finále už taková praktika nebyla možná, takže si Italové a Jugoslávci po prvním zápase, který skončil 1:1 (branky Domenghini a Džajić) museli dát na Stadio Olimpico v Římě repete. V něm byli šťastnější Italové, v jejichž brance nastupoval legendární Dino Zoff.
Zajímavost: Poprvé a naposledy bylo finálové utkání opakovano. Hráči k oběma zápasům nastoupili ve stejném čase (21:15), na druhé utkání museli čekat dva dny (první duel svedli 8. června). Bylo to také vůbec první finále, ve kterém jeden ze soupeřů vyšel gólově naprázdno. Rozhodně je zajímavé, že na první utkání přišel prakticky dvojnásobný počet fanoušků (68 817).

Itálie – Jugoslávie    2 : 0  (2:0)
Branky: 12. Riva, 31. Anastasi
Rozhodčí: José María Odtiž de Mendíbil (Španělsko)
Hráno: 10. června 1968; 32 866 diváků 


II. Mistrovství Evropy – Belgie (1972)

Počtvrté Sovětský svaz dospěl na finalový turnaj a potřetí hrál o evropské zlato, ale nestačil na rostoucí sílu německého týmu, který o dva roky později získal i titul mistra světa. Vítěze skvěle dirigoval „císař" Franz Beckenbauer na postu libera a zabijácký instinkt prokázal fenomenální Gerd Müller. Závěr zápasu poněkud pokazili nadšení fanoušci německého výběru, kteří obklopili hrací plochu půl metru za autovými čarami, takže hrozilo jisté nebezpečí zranění. Naštěstí k žádnému incidentu nedošlo. Zápas se hrál na smutně proslulém stadionu Heysel, který se tragicky zapsal do historie fotbalu v roce 1985 při finalovém zápase Juventusu Turín a FC Liverpool.
Zajímavost: Gerhard „Gerd" Müller se stal prvním fotbalistou, který se ve finále trefil dvakrát. Aby svou popularitu vyšperkoval, přidal o dva roky později i vítěznou branku ve finále MS. Je doposud jediným fotbalistou, který se trefil v ME a MS po sobě jdoucích do sítě.

SRN – Sovětský svaz    3 : 0  (1:0)
Branky: 27. G. Müller, 52. Wimmer, 58. G. Müller
Rozhodčí: Ferdinand Marschall (Rakousko)
Hráno: 18. června 1972, 43 437 diváků


III. Mistrovství Evropy – Jugoslávie 1976

Největší úspěch československé reprezentace, která prošla ke zlatu přes poslední finalisty MS. Utkání na stadionu Crvene Zvezdy Bělehrad bylo dramatické do posledních vteřin, kdy Němci vyrovnali po rohovém kopu, který podle našich hráčů neměl být. Ale díky tomu vlastně došlo ke slavnému penaltovém rozstřelu a „zbásnění fotbalu nohou", jak byla slavná penalta Antonína Panenky, zvaná „Vršovák", mnoha periodiky označena.
Zajímavost: V případě nerozhodného výsledku se mělo hrát opakované utkání, ale protože se obě semifinalová utkání prodlužovala, navíc němečtí hráči už měli vyjednané dovolené a byli po dlouhé sezóně unaveni, rozhodnutí měly vůbec poprvé v historii vrcholného turnaje (MS i ME) přinést střely ze značky pokutového kopu. Ve finále ME se zatím podobný úkaz neopakoval.

Československo – SRN    2 : 2  (2:1, 0:1) – na penalty 5:3
Branky: 8. Švehlík, 25. Dobiáš – 28. D. Müller, 90. Hölzenbien
Rozhodčí: Sergio Gondola (Itálie)
Hráno: 20. června 1976; 30 790 diváků


IV. Mistrovství Evropy – Itálie (1980)

Podruhé hostilo Stadio Olimpico v Římě finále ME, ale tentokrát bez domácích reprezentantů. Překvapivě je v novém formátu mistrovství předstihli Belgičané, kteří se stali největším překvapením turnaje. Ten se hrál s 8 účastníky ve dvou skupinách, jejichž vítězové postoupili do finále. Hvězdou šampionátu se bezesporu stal „hlavičkový zabiják" Horst Hrubesch, který napodobil svého krajana G. Müllera z finále 1972.
Zajímavost: Poprvé byla ve finále ME nařízena proti jednomu z týmů penalta v hrací době a exekutor René Vandereycken si s ní poradil. Jeho týmu to ale stačilo jen na vyrovnání.

SRN – Belgie    2 : 1  (1:0)
Branky: 10. a 88. Hrubesch – 75. Vandereycken (p)
Rozhodčí: Nicolae Rainea (Rumunsko)
Hráno: 22. června 1980; 47 864 diváků


V. Mistrovství Evropy – Francie (1984)

Francouzi se stejně jako Italové stali pořadateli ME a tentokrát měli důvod k radosti. Díky střelecké formě Michela Platiniho, ale také hrubé chybě španělského brankáře Luise Arconady, který školácky pustil jeho přímý kop za svá záda splnil tým galského kohouta svou povinnost, jak psaly francouzské deníky. Od tohoto šampionátu už se nikdy nehrál zápas o třetí místo, oba poražení semifinalisté dostali bronzové medaile.
Zajímavost: Podruhé v historii ME mělo finále i československou účast, tentokrát v podobě sudího Vojtecha Christova. Ten si na ME zapískal ještě duel mezi Německem a Španělskem ve skupině.

Francie – Španělsko    2 : 0  (0:0)
Branky: 57. Platini, 80. Bellone
Rozhodčí: Vojtech Christov (ČSSR)
Hráno: 27. června 1984; 47 368 diváků


VI. Mistrovství Evropy – SRN (1988)

Potřetí a podruhé neúspěšně se do finále dostal tým SSSR, proti němuž nastoupili Holanďané, několik let prahnoucí po nějaké trofeji, ale stále končící vždy před prahem (MS 1974, 1978). Ve svém středu měli výjimečné osobnosti jako byli Ruud Gullit a Marco van Basten. Druhý jmenovaný vstřelil krásný druhý gól z voleje, když z ostrého úhlu obloučkem překonal Rinata Dasajeva v sovětské brance. Tento gól byl označen jako jeden z nejhezčích v historii ME vůbec. Zápas se hrál na olympijském stadionu v Mnichově.
Zajímavost: Oba týmy se střetly už ve skupině v zápase hraném v Kolíně nad Rýnem. Tam Holanďané prohráli gólem Race 0:1.

Holandsko – Sovětský svaz    2 : 0  (1:0)
Branky: 32. Gullit, 54. van Basten
Rozhodčí: Michel Vautrot (Francie)
Hráno: 25. června 1988; 72 308 diváků


VII. Mistrovství Evropy – Švédsko (1992)

Dánové na ME vůbec hrát neměli, nepostoupili z kvalifikace, ale protože z důvodu etnického konfliktu v Jugoslávii byla tomuto týmu zakázána účast, severský tým byl dodatečně povolán, ačkoliv trenér musel složitě shánět hráče po různých dovolenkových místech. To asi dodnes mrzí Němce, kteří hráli první finále po sjednocené své země.
Zajímavost: Druhá branka byla dle německého týmu i mnoha odborníků vstřelena po předchozím přiklepnutí rukou Vilforta, na rozdíl od „božské ruky" Diega Maradony však šlo jenom o dotek při zpracování.

Dánsko – Německo    2 : 0  (1:0)
Branky: 19. Jensen, 79. Vilfort
Rozhodčí: Bruno Galler (Švýcarsko)
Hráno: 26. června 1992; 37 800 diváků


VIII. Mistrovství Evropy – Anglie (1996)

Šampionát se rozšířil na 16 účastníků, takže se nově hrála čtvrtfinále. Tentokrát se německému týmu povedlo napravit selhání z doby před čtyřmi roky. Nejdřív je provázela trocha smůly, když Sommerův faul vyhodnotil sudí Pairetto jako penaltový, ačkoliv německý obránce podrazil Bergera metr před pokutovým územím, pak měli štěstí, když střídající Bierhoff zařídil obě branky – tu první čtyři minuty po svém příchodu na hřiště. Hrálo se ve fotbalovém svatostánku – londýnském Wembley.
Zajímavost: Poprvé rozhodoval o vítězi šampionátu Zlatý gól, obdoba Náhlé smrti z hokeje. Pokud padla v prodloužení branka, byl zápas okamžitě ukončen.

Německo – Česká republika     2 : 1  (0:0, 1:1)
Branky: 73. a 95. Bierhoff – 59. Berger (p)
Rozhodčí: Pierluigi Pairetto (Itálie)
Hráno: 30. června 1996; 73 611 diváků


Karel Poborský, jedna z výrazných postav Eura 1996 (zdroj: Profimedia)

IX. Mistrovství Evropy – Holandsko/Belgie (2000)
První mistrovství pořádané ve dvou zemích současně a poprvé také bylo označeno jako EURO. Na stadionu rotterdamského Feyenoordu se utkaly dvě velmoci – Francouzi navíc jako čerství mistři Evropy. Když už to vypadalo, že Italové nejtěsnější výsledek ubrání, trefil se Wiltord a brankář Toldo je dodnes přesvědčen, že kdyby Francouzovu střelu netečoval jeho spoluhráč Nesta, míč by chytil. I toto finále rozhodl Zlatý gól.
Zajímavost: Do obou branek byli zapojeni střídající hráči – v prvním případě Trezeguet vyhrál hlavičkový souboj, Cannavaro pak nešťastně poslal míč k Wiltordovi a ten trefil. A na druhou branku přihrával rovněž střídající Pirés. Trenér Lemaire měl prostě šťastnou ruku.

Francie – Itálie    2 : 1  (0:0)
Branky: 90. + 3. Wiltord, 103. Trezequet – 55. Delvecchio
Rozhodčí: Anders Frisk (Švédsko)
Hráno: 2. července 2000; 48 200 diváků


X. Mistrovství Evropy – Portugalsko (2004)

Šok pro domácí mužstvo, ve kterém už se etabloval někým zbožňovaný, jinými zpochybňovaný Cristiáno Ronaldo. Ten hodlal se svým týmem na Estádio da Luz v Lisabonu dokázat, že porážka od finalového soupeře ve skupině byla jen zakolísáním, ale favorizovaní Portugalci si ani napodruhé nedokázali poradit s houževnatými Řeky, kteří se stali snad nejméně očekávaným šampionem za dobu existence mistrovství Evropy.
Zajímavost: Bez ohledu na různé názvy a číslování byl dvanáctý evropský šampionát prvním, ve kterém padla ve finále pouze jedna branka.

Řecko – Portugalsko     1 : 0  (0:0)
Branka: 57. Charisteas
Rozhodčí: Markus Merk (Německo)
Hráno: 4. července 2004; 62 865 diváků


Milan Baroš se stal nejlepším střelcem Eura 2004, ale na finále to nestačilo (zdroj: UEFA)

XI. Mistrovství Evropy – Švýcarsko/Rakousko (2008)
Rekordman co do účasti ve finálových zápasech tentokrát tahal za kratší konec. Němci si nedokázali poradit s důslednou španělskou obranou a ani nepřidali svou buldočí vůli po otočení zápasu. Hrálo se v Rakousku na vídeňském Ernst-Happel Stadionu s oficiálním míčem Europass.
Zajímavost: Mistry světa po příletu do vlasti, kam doputovali letadlem, na němž se skvěl nápis Campeones, přijali členové královské rodiny a předseda vlády José Luis Rodríguez Zapatero. Bylo první přijetí novopečených mistrů Evropy u korunované hlavy, protože v roce 1964 se nic takového nestalo.

Španělsko – Německo    1 : 0  (1:0)
Branka: 33. Torrés
Rozhodčí: Roberto Rosetti (Itálie)
Hráno: 29. června 2008; 51 428 diváků


XII. Mistrovství Evropy – Polsko/Ukrajina (2012)

Jako v některých předchozích případech se i tentokrát finalisté utkali už ve skupině, tam ale jejich souboj skončil nerozhodně 1:1 (Fábregas – Di Natale). Proto se ve finále čekal spíše vyrovnaný duel, zvláště s ohledem na kvality italského gólmana Buffona. Španělé však zápasu na NSK Olimpijskij v Kyjevě vtiskli naprosto odlišný charakter a soupeře prakticky k ničemu nepustili.
Zajímavost: Španělé byli prvním týmem v historii ME, kteří obhájili titul, Fernando Torrés byl navíc doposud jediným hráčem, který se trefil ve dvou finále na různých evropských šampionátech. A do třetice – v tomto finalovém zápase padlo doposud nejvíc branek ze všech utkání, které rozhodovaly o evropském šampionovi.

Španělsko – Itálie    4 : 0  (2:0)
Branky: 14. Silva, 41. Alba, 84. Torrés, 88. Mata
Rozhodčí: Pedro Proença
Hráno: 1. července 2012: 63 170 diváků

To tedy bylo dosavadních čtrnáct finalových zápasů – dva hrané jako Pohár evropských národů, zbytek coby Mistrovství Evropy. Jaký příběh napíše finále patnácté? To se dozvíme za několik hodin.

Témata: fotbal ME | Euro 2016
Vstupte do diskuze (1)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Policie obvinila bezpečnostního manažera FAČR. Měl vyzradit Peltovi, že je…

11.12.2017 19:38 Praha - Po více než sedmi měsících se na povrch dostávají další informace o kauze kolem sportovních…

Odejde Krmenčík? Plzeň už má uchystanou náhradu

07.12.2017 15:35 Plzeň - Podzimní část fotbalových soutěží ještě neskončila a přestupový kolotoč už je tady. Velké…

Zájezd na světový fotbal: Skvělý dárek pro každého muže

07.12.2017 02:06 PR článek - Vánoce jsou už prakticky za rohem a možná už máte veškeré dárky nakoupené. Pak tedy…

Spekulace nekončí! Má Šilhavý s Astanou poslední šanci?

06.12.2017 22:19 Praha - Zítra čeká kouče pražské Slavie Jaroslava Šilhavého důležitý zápas Evropské ligy s Astanou.…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější ze Sportu

reklama
reklama